Rozpis bohoslužeb

neděle měsíce

Stříbro  
1.     14h s odpolední kávou  
2.     10h  
3.     8.30h  
4.     10h  
5.     8.30h  
  • Sborový dům
    Sborový dům
  • Staršovstvo
    Staršovstvo
  • Farářka sboru
    Farářka sboru

Týdenní program

pondělí

(2. v měsíci)

děti Lestkov 17:00
konfirmační příp. Lestkov 18:00

středa

kaplanská služba

věznice Kynšperk

8–17h

biblická

Černošín

18:00

pátek 

(2. v měsíci)

mládež Stříbro 17:00
pátek skaut Černošín 17:00

Historie sboru

ZALOŽENÍ SBORU

Město Stříbro i okolí bylo původně převážně české a od roku 1426 husitské. Ve Vítkově (Víchově) u Stříbra se narodil Jakoubek ze Stříbra, po němž nese jméno náš sborový dům. Nové německé osídlení Stříbrska bylo napořád katolické. Evangelická církev sem proniká teprve po první světové válce v době přestupového hnutí.1 Evangelíci na Stříbrsku patřili ke sboru Plzeň-západ, kazatelská stanice zde byla ustanovena 19. května 1927, přitom bylo zjištěno 23 duší. Z mateřského sboru sem dojížděli farář E. Otter, diakoni Franzl, Freitinger, Koch a někteří plzeňští presbyteři. Kazatelská stanice ztratila pak svou shromažďovací místnost a za druhé světové války se tu žádná práce nekonala, protože členové církve se odstěhovali do vnitrozemí. Po druhé světové válce nastal příliv reemigrantů ze Zelova v Polsku a Střelína, Husince, Horních, Dolních a Středních Poděbrad ve Slezsku. V roce 1946 byly zřízeny kazatelské stanice sboru Plzeň-západ v Černošíně, Trpistech a Stříbře. V květnu 1947 byl utvořen sbor v Černošíně, k němuž pak kazatelská stanice Stříbro patřila. Sborový dům Jakoubka ze Stříbra byl po nutných adaptacích odevzdán církvi ve Stříbře 5. června 1947. Prvním řádným duchovním sboru v Černošíně byl vikář Bohumír Koch od roku 1948. Ve sboru vypomáhali vikáři Semerád a Koláčný. Pak se stal farářem sboru Z. Laštovka. V dubnu 1956 byl vytvořen samostatný sbor ve Stříbře, jehož duchovním se stal vikář černošínského sboru Jiří Melmuk. Zřízeny byly kazatelské stanice Trpisty, Pernarec a Skupeč. Prvním kurátorem nového sboru byl A. Marek, po němž se ujal této funkce bratr Weselovský z Těchlovic. Ve sboru se rozvinul pravidelný život. V Trpistech se konala shromáždění nejprve v zámku, později ve škole až konečně byla získána budova bývalé školy a upravena pro naše účely. Také v Pernarci byl zakoupen a adaptován vlastní dům. Ve Skupči se scházela shromáždění v hostinci a pak ve škole. Farář J. Melmuk působil ve sboru do roku 1963, po něm nastoupil vikář L. Svoboda, který vedl sbor dva roky. Od října 1965 pracovala ve sboru vikářka Marcela Čecháková. V té době měl sbor 440 duší. Těžiště práce bylo mezi reemigranty v kazatelských stanicích, kde trvalo živé vědomí sborového společenství. Zdroj: Sborník „Církev v proměnách času“, Kalich 1969.

 

DRUHÁ POLOVINA 20. STOLETÍ do současnosti

Již od počátku svého působení ve stříbrském sboru měla sestra farářka Marcela Čecháková starosti se sborovým domem ve Stříbře, který byl ve špatném technickém stavu. Špatná elektroinstalace, statika domu, vlhnutí zdiva (dům měl tři patra sklepů, v 70. letech bylo jedno patro zavezeno betonem a od té doby bylo v době neustále v provozu čerpadlo, které odvádělo nahromaděnou vodu ze zbylých dvou pater), žalostný stav střechy. Např. v roce 1979 došlo ke zřícení stropu v koupelně. Naštěstí k tomu došlo v noci, takže se nikomu nic nestalo. Při nástupu do pastorační činnosti vykonávala sestra farářka bohoslužby ve Stříbře ve sborovém domě a v kazatelských stanicích – Trpísty (sborový dům), Pernarec (sborový dům) a Skupeč a Málkovice (v rodinách). Bohoslužby se konaly 3x měsíčně v každém místě. Fungovala nedělní škola, uskutečňovaly se biblické hodiny. V roce 1979 vydala naše církev nové zpěvníky a bible. Pro členy sborů velká událost. Poprvé bylo z nových zpěvníků zpíváno dne 5. srpna v Trpístech, 12. srpna v Pernarci , Skupči a Stříbře. V roce 1980 se přestaly konat bohoslužby ve Skupči. Sestry a bratři jezdili do Málkovic do domu sestry Zídkové. Ta však roku 1987 umírá. Shromáždění v Málkovicích se obnovují až 9. června 1991 v domě rodiny Pašků. V průběhu osmdesátých let minulého století se sborový dům ve Stříbře dostal do tak špatného stavu, že v roce 1988 přestal být obyvatelný. Již od roku 1986 se vedla intenzivní jednání o jeho celkové rekonstrukci. Rozpočet na opravu byl stanoven ve výši 750 000,- korun československých. Žádost o poskytnutí daru na opravu se dostala do katalogu Světové rady církví pro rok 1986. V roce 1987 mohl náš sbor přijmout od této organizace 50 000 amerických dolarů.

Poslední shromáždění ve Stříbře se uskutečnilo 27. listopadu 1988. Jak je zaznamenáno v ohlašní knížce na konci roku 1988: „Rok 1989 – Po dohodě s bratrem seniorem rozhodnuto: sestra vikářka bude doma (v Plzni) mimo službu s nemocnou matkou. Do Trpíst bude zajíždět na bohoslužby bratr diakon Jiří Marván z Černošína, pernarečtí budou jezdit do Trpíst, stříbrští do Trpíst a do Černošína.“

Sestra farářka se vrátila do služby 30. září 1990, kdy sloužila bohoslužbu v Trpístech. V roce 1991 začaly opět bohoslužby v Málkovicích, ty byly ukončeny v roce 1995.

V průběhu devadesátých let probíhala rekonstrukce sborového domu ve Stříbře. V roce 1992 měla být dle původních plánů dokončena a o Vánocích se zde měly konat bohoslužby. Nestalo se tak. Došly finance a nikdo z církve již dál nechtěl přispívat. Sbor začal hledat nájemce, který by opravu dokončil. Hledání trvalo rok. Nakonec se našel zájemce – Miroslav Klepsa. Ten do dokončení oprav investoval milion korun. Celý dům mu byl pronajat – vyjma modlitební místnosti v přízemí – a investici si odepisoval v rámci sníženého nájemného.

V roce 1993 se členové našeho sboru zúčastnili sjezdu reemigrantů v Praze – mottem setkání bylo heslo Návrat do země otců.

V roce 1996 byl náš sborový dům ve Stříbře zapsán do seznamu kulturních památek. V témže roce je prodána modlitebna v Pernarci. Dům koupili členové tamějšího mysliveckého spolku. V tomto roce je též obnoveno každoroční setkávání reemigrantů a jejich potomků v Trpístech. Společně se zde setkávají členové sborů ze Stříbra, Kyšperka a Tří Seker.

V březnu roku 1998 došlo k volbě nového kurátora. Byl jím zvolen Jan Pospíšil. Sestra Marie Matičková odstoupila z důvodu špatného zdravotního stavu. Rok 1998 je pro náš sbor velice významný. Nájemci se podařilo dokončit rekonstrukci a my jsme mohli znovu začít sborový život ve Stříbře. Stalo se tak 15. listopadu. Pořad bohoslužby byl následující – čtení: Ž 25, 1-11, 16n., Jan 10, 2-16. Text: Mt 11,28. Zpívaly se písně č. 394, 182, 440, 198, 176. Bohoslužby se zúčastnilo celkem 28 bratří a sester. Slavnostní okamžik nás čekal též 6. prosince, kdy kázal v naší nové modlitebně ve sborovém domě ve Stříbře bratr synodní senior Pavel Smetana. To bylo přítomno 45 bratří a sester. Též jsme provedli aktualizaci naší kartotéky a počet našich členů se ustálil na 112.

V roce 1999 byla znovu zavedena tradice vánočních slavností – bohoslužba – dětské pásmo na Štědrý den odpoledne. V tomto roce jsme též oslavili slavnost křtu – Anna Pospíšilová.

V roce 2000 vychází Dodatek ke zpěvníkům. Poprvé jsme z nich zpívali v červnu. V září se uskutečnilo první ekumenické shromáždění u nás ve sborovém domě ve Stříbře. Zúčastnili se ho členové naší církve, Evangelické církve metodistické a Bratrské jednoty baptistů. V tomto roce došlo také k obnovení nedělní školy pro děti.

V roce 2002 odchází sestra farářka Marcela Čecháková do důchodu. Poslední bohoslužbu sloužila v našem sboru dne 28. dubna 2002. Sbor hledal náhradu již od roku 2001, ale vzhledem k vysokým finančním nárokům na udržení stálého faráře (platby do personálního fondu a další), přijal nakonec řešení v podobě administrátora. Od května 2002 se jím stal bratr Daniel Matouš, farář v Mariánských Lázních. Bratr farář vyšel maximálně vstříc potřebám našeho roztříštěného sboru a zachoval četnost bohoslužeb ve Stříbře i v Trpístech. V září postihuje náš sbor zpráva o úmrtí sestry farářky Marcely Čechákové (6. září 2002). Sloužila obětavě našemu sboru 37 let. Pohřební shromáždění se uskutečnilo v Plzni – Západním sboru.

V červnu roku 2003 se deset členů našeho sboru zúčastnilo Světového kongresu potomků zelovských Čechů v Zelově v Polsku. Na Štědrý den se opět konala dětská vánoční slavnost – tentokrát s rekordním počtem dětí – 15.

V roce 2004 byla ukončena výuka v nedělní škole. Děti přestaly docházet. V květnu se konal křest Andrey Pospíšilové. V červnu se v našem sborovém domě ve Stříbře konalo zasedání seniorátní Jeronymovy jednoty. V říjnu došlo k obnovení nedělní školy – dvakrát měsíčně se jí zúčastňuje Anna Pospíšilová. Na Štědrý den jsme opět mohli sledovat vánoční dětské pásmo.

Dne 23. dubna 2006 jsme oslavili 50. výročí založení sboru mistra Jakoubka ze Stříbra. Velkou radostí pro nás bylo, že slovem Božím nám posloužil první farář stříbrného sboru, brat Jiří Melmuk. Blahopřejné dopisy nám zaslali – Jiří Otter – zakladatel západočeského seniorátu, Joel Ruml – synodní senior a další. Společně s bratrem Jiřím Melmukem sloužil bohoslužbu bratr Zbyněk Laštovka – dlouholetý administrátor sboru a velký pamětník. V Trpístech, při setkání reemigrantů v srpnu, vedl bohoslužbu Pavel Smetana, emeritní synodní senior a předseda občanského sdružení Exulant. Bohužel skončila vánoční dětská pásma – důvodem je velmi malý počet dětí ve sboru.

Rok 2008 byl pro naší církev rokem jubilejním – oslavili jsme 90. výročí od založení naší církve. Pod heslem – Svobodně a beze strachu – jsme oslavili vznik v listopadu v Praze v kostele u Salvátora.

Od roku 2009 jsme intenzivně začali řešit situaci ohledně místa faráře sboru. Administraci sboru jsme považovali od začátku jakožto provizorní, hlavně s ohledem na růst sboru, jak v početním tak též v mentálním měřítku. V roce 2009 jsme vykazovali 104 členů. Začali jsme proto uvažovat o sousboří se sborem v Černošíně. To bylo vytvořeno v roce 2010. V roce 2011 odešel bratr farář černošínského sboru, Jiří Marván, do důchodu. Od té doby jsme společnými silami se setrami a bratry v Černošíně hledali společného faráře.

V roce 2011 opustil pronajaté prostory výhradní nájemce Miroslav Klepsa a sbor mohl začít plně využívat celý sborový dům ve Stříbře.

V roce 2012 se nám podařilo splatit dlouholetý dluh z Jubilejního tolerančního daru, který vznikl na sklonku osmdesátých let minulého století v souvislosti s rekonstrukcí sborového domu ve Stříbře. Jeho výše byla 168 000,- Kč.

V roce 2013 jsme se zúčastnili sjezdu členů a přátel občanského sdružení Exulant pod heslem Bible v životě církve, který byl pořádán k 400. výročí vydání Bible Kralické roku 1613 a k 20. výročí prvního setkání potomků exulantů v Praze. V květnu se uskutečnila slavnost konfirmace Anny Pospíšilové.

Rok 2014 přinesl dvě významné změny do našeho sborového života. Pod biblickým heslem Ž 121, 5-8 - „Hospodin je tvůj ochránce, Hospodin je ti stínem po pravici. Ve dne tě nezasáhne slunce ani za noci měsíc. Hospodin tě ochrání ode všeho zlého, on chrání tvůj život. Hospodin bude chránit tvé vycházení a vcházení nyní i navěky.“, jsme se rozloučili s naším dlouholetým bratrem administrátorem Danielem Matoušem. Slavnostní rozloučení proběhlo v rámci bohoslužby dne 31. srpna 2014. Našemu sousboří (Stříbro-Černošín) se podařilo nalézt nového bratra faráře. Dne 1. září 2014 jsme povolali do služby bratra faráře Luďka Korpu. Ve Stříbře se s nástupem nového bratra faráře konaly každou neděli řádné bohoslužby. Od října 2014 došlo k obnovení vzdělávání mládeže. Každý týden probíhaly též biblické hodiny pro děti.

Rok 2015 byl rokem nastolování spolupráce s bratrem farářem. Též se opět uskutečnilo setkání reemigrantů v Trpístech. Radostnou událostí byla slavnost křtu synů členů našeho sboru manželů Klimentových.

V roce 2016 v říjnu jsme povolali do služby sestru farářku Julianu Hamariovou, která u nás předtím působila na vikariátu. Důvodem byl zdravotní stav bratra faráře Luďka Korpy a jeho odchod na farářské místo do Plzně Západního sboru. V tomto roce začala probíhat příprava na konfirmaci jedné členky našeho sboru. Sbor má nyní … členů.

Rok 2017 můžeme nazvat rokem otevírání se místní komunitě ve Stříbře a Černošíně. Na Velký pátek se uskutečnil pašijní koncert v katolickém kostele v Černošíně. Varhany rozezněla sestra Anna Pospíšilová se svým profesorem Janem Esterlem. Hraná část byla prokládána pašijním čtením, které četli členové našeho sousboří. Poprvé jsme se aktivně jako sbor zapojili v červnu do projektu Noc kostelů. V rámci této akce poprvé zazněly elektronické varhany, které jsme pořídili z grantového systému ČCE v rámci projektu Podpora mládežnických hudebních nešpor. Vystoupily u nás děti, které navštěvují místní ZUŠ a DDM. Sborový dům navštívilo v rámci této akce více než dvě stě místních občanů. Mnozí z nich poprvé v životě. Pro akce tohoto typu jsme zrekonstruovali místnost v prvním patře sborového domu. Podruhé jsme náš dům otevřeli veřejnosti v rámci programu Adventní koncert dětí a varhan v prosinci. Opět jsme se setkali s velmi hojnou účastí občanů města.

V roce 2018 chceme nadále rozvíjet naši spolupráci se zástupci města a místních sdružení. Navázali jsme kontakt s Rodičovským centrem, se kterým jednáme o využívání dalších volných prostor v našem sborovém domě ve Stříbře. Oslavíme též slavnost konfirmace – Andrea Pospíšilová. Rozhodli jsme se znovu aktivně zapojit do Noci kostelů. Opět se uskuteční vystoupení žáků místní ZUŠ a návštěvníky potěší varhanní skladby.


 

Faráři sboru:

1956 – 1963: Jiří Melmuk

1963 – 1965: Ladislav Svoboda

1965 – 2002: Marcela Čecháková

2002 – 2014: Daniel Matouš (administrátor)

2014 – 2016: Luděk Korpa

2016 - dosud (2021): Juliana Hamariová


 

Kurátoři sboru:

bratr A. Marek, bratr Weselovský, sestra Šoltysová, Marie Matičková, Jan Pospíšil


 


1 Jednalo se o reakci na katolickou modernu. Přestupové hnutí bylo spojeno se snahou vytvořit národní katolickou církev v duchu modernismu. S tímto hnutím jsou spojeny začátky Církve československé a následná pravoslavná krize. Hlavní fáze realizace hnutí probíhala především v první dekádě po založení Československa, což ukazuje, že hnutí bylo také projevem vlasteneckých a politických dobových nálad. Katolicismus byl do určité míry vnímán jako podpůrný pilíř rakouského císařství, do předbělohorské doby byly projektovány národní ideály. Souvisejícím dobovým projevem bylo přejímání historizujících názvů některými menšími církvemi, např. Jednota českobratrská (dnešní Církev bratrská) či Bratrská jednota Chelčického (baptisté). Od římsko-katolické církve takto odcházeli věřící i do Českobratrské církve evangelické, jejichž několik sborů vzniklo právě v tomto přestupovém hnutí. Tyto sbory si s sebou nesly silný důraz národní, akcent na Jana Husa, Jana Amosa Komenského a další církevní autority.